Jak zanikla ves Zebín Jaroslav Pažout 1930

JAROSLAV PAŽOUT :

JAK ZANIKLA VES ZEBÍN.

Byla to kdysi ves farní a měla i svého rychtáře. Kromě fary a kostela bylo tu již ve 14. století několik statků a také mlýn zebínský se připomíná již ke konci stol. 14. R. 1360 uvádí se osm osadníků zebínských, kteří "ode dávných dob" vzdělávali pozemky tamního dvora zemanského. Fara arci později obsazována nebyla, ale to byl zjev, který se vyskytoval za tehdejších třenic nábožen­ských, kdy kněží bylo málo, i jinde. (Menčík Dějiny města Jičína, Jičínský obzor r. IX, č. 8.)

Před válkou třicetiletou měl Zebín podle pozemkové knihy rychty bradské 10 čísel, v tom jeden mlýn ("prostřední") a jednu chaloupku, takže skutečných usedlosti selských bylo osm, tedy tolik, kolik se jich jmenuje r. 1360. Kromě toho byla menší usedlost v Sedlíšťkách. Celkem byl Zebín vesnice spíše prostřední a Sedlišťky — tak je jejich správné jméno, nikoli Sedličky — dokonce jen samota. Přesto byla to ves významná jak svou minulostí tak svým bohatstvím.

Jak je známo, byla majitelkou panství kumburského a velišského rodina Trčků až do r. 1607. Toho roku prodal Jan Rudolf Trčka panství kumburské a část panství velišského Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. V odprodané části jmenuje se již ves a dvůr Zebín spolu s krčmou pod týmž dvorem.

Základem dvora zebínského byly čtyři statky, které koupil Trčka někdy před r. 1604. Čísluji je, podobně jako ostatní statky a chalupy zebínské, podle pořadí, jak jsou uvedeny v pozemkové knize a jak by pravděpodobně byly číslovány, kdyby se byly dočkaly vlády cís. Josefa II.

Největší z koupených usedlostí byl statek č. 3, který "jeho milost pán ráčili koupiti" za 400 kop od Jana Sedláčka. Kdy se tak stalo, není z pozemkové knihy zřejmo, ale od r. 1604 zbývalo ještě zaplatiti sirotkům nebožtíka Jana Prokopova : Anně, Janovi, Mikulášovi, Sálce =Salomeně) celkem 17 kop 19 gr., t. j. každému

z nich po 4 kopách 19 gr. 5 d. K tomu se dále poznamenává : A v Holíně jeho milost pán těm čtyřem odkázati ráčili na statku, kdež Sedláček jest a jeho mi(losti) pánu po nebožtíkovi) Jakubovi Knížkovi náleželo sumy 211 kop 15 gr.

Podle ceny bylo Sedláčkovo hospodářství ve vsi největší. Další, grunt č. 5, koupila vrchnost po Václavu Kučerovi již jen za 250 kop. Na něm mělo se dokládati (= dopláceti) od r. 1604 ještě 199 kop,

tom však bylo dluhu k záduší zebínskému 10, "na díl" nebožtíka Jakuba Kučery 24 a Kateřině matce 37 kop, takže Václavu Kučerovi, vlastně jeho dědicům, mělo se dostati 128 kop. K tornu se praví

zápise: "A na díl Václava Kučery, co mělo přijíti na ženu a děti jeho, jeho mi(lost) pán ráčili odevzdati statek v Holíně".

Grunt č. 7 vrchnost "ujati ráčili" od Bartoně Ješe za 300 kop. Od r. 1604 mělo se na něm ještě dopláceti 160 kop 11 gr. 1/, d. Václavovi, Tomášovi, Adamovi, Mandě a matce Barboře. Díl však hospodáře Bartoně Ješe "jest mu odveden v závdavku na statku po ne(božtíkovi) Vízkovi ve Lhotě".

Čtvrtou a patrně nejmenší usedlost (č. 8) "jeho milost pán ujati ráčili" po Janu Hlaváčkovi za 175 kop. R. 1604 měl Jan Hlaváček obdržeti ještě 125 kop a "ta suma náleží Janovi Hlaváč­kovi prodajem statku".

Ze zápisů těchto je jasno, že bývalí hospodáři nebo jejich dědicové zakoupili se nebo snad i dostali náhradou jiné usedlosti v jiných obcích. I u Jana Hlaváčka je připsáno, arci jistě hodně později : "Ten Jan Hlaváček dávno umřel ; zanechal po sobě v Březině, na panství velišském, Václava syna".

To byl tedy pravděpodobně počátek dvora zebínského. Nebyl to ještě dvůr příliš veliký. Vrchnost využila asi různých momentů, stáří, úmrtí hospodáře a pod. k tomu, aby si jmenované čtyři grunty koupila (!). V zápisech se tu nikde nepraví, že by vrchnost tyto statky připojovala ke dvoru, jak to čteme u dalších usedlostí, které r. 1617 koupil v Zebíně Smiřický a r. 1629 Valdštejn. Je možno tedy předpokládati, že ve vsi do té doby opravdový dvůr panský nebyl.

Jak byl počáteční dvůr veliký, nevím. Nemám po ruce výměry skoupených čtyř usedlostí a proto může býti odhad jejich velikosti jen přibližný a může se týkati jen orné půdy. Jestliže bychom počítali 5 kop za korec, byl by měl původní dvůr něco přes 200 korců.

Stejně těžko je udati rok vzniku dvora. Z knihovních záznamů to jasně není viděti. Je sice vždy poznamenáno, kolik vázne ještě na skoupených gruntech dluhů — jsou to hlavně věna, dědické podíly — ale není uvedeno nikdy, kdy a jak byla zaplacena vrchností ta částka, která byla splacena již před r. 1604. Musíme si uvědomiti, že dlužné částky, váznoucí na statcích, platila vrchnost i po r. 1604 všelijak, ne vždy tolik, kolik měla, a dosti často platila i obilím místo penězi. Po r. 1607 pak, kdy panství přešlo v majetek Smiřických, vůbec nezapisovali, co bylo komu zaplaceno a jen po straně jednou provždy bylo připsáno, co zbývá ještě "dokládati". A tak ani nevíme, zdali všichni vskutku dlužné peníze dostali. Zmíněný již dodatek o dávno zemřelém Janu Hlaváčkovi, u něhož se mělo po r. 1607 dopláceti za statek dokonce 110 kop, je více než na pováženou.

Dvorec zebínský zvětšen byl potom až r. 1617. Toho roku "jeho milosti vysoce urozený pán pan Albrecht Jan Smiřický z Smiřic ráčil jest dáti" usedlost Pavla Hlaváčka (č. 4) ke dvoru zebínskérnu "připojiti se vším, což k témuž gruntu od starodávna náleží". Jakoby na omluvu uvádí se při tom, že statek Smiřický ujímá za touž částku (125 kop), za kterou jej dostal zemřelý Pavel Hlaváček, tehdy s některými přídavky (inventářem), od svého bratra Jana, a že je nyní stavení všecko zpuštěno. Kam odešli sirotci po Pavlu Hlaváčkovi, Václav, Jan a Dorota, se nedovídáme, jenom že prodali dobrovolně svůj podíl na statku, 52 kopy, za 32 kopy, vyplacené ihned. A tak vrchnost koupila přece jen lacino. Avšak mimo tuto usedlost, poměrné malou, Smiřický již nic více nekoupil.

Až dosud ves Zebín trvala a měla, třebaže omezenou, možnost dalšího vývoje. Ale nadešla válka třicetiletá a panství se záhy ujal nový, energický majitel Albrecht Valdštejn. Ten se rozhodl r. 1629 připojiti ke dvoru zbývající grunty. Byla to především usedlost č. 1, kterou Valdštejn koupil za 135 kop, ačkoli ji poslední její majitel Jan Pavelka převzal r. 1625, tedy čtyři roky předtím, za 175 kop. Před Pavelkou hospodařil tu Jakub Těšínský, který ujal živnost za 160 kop, a před Těšínským Václav Pavelka. Téhož r. 1629 koupil Valdštejn za 145 kop usedlost č. 2, na níž hospo­dařil od r. 1600 Havel Kostřáb, převzav ji od svých bratrů a sester za 225 kop, dále koupil Valdštejn za 135 kop grunt č. 6 od Václava Hlaváčka, jenž jej měl od r. 1617 po svém otci Pavlu Hlaváčkovi za 190 kop, a posléze "chalupu" č. 9, na níž se na počátku 17. stol. vystřídalo dosti rychle za sebou několik majitelů, až ji od Jiříka Brnadckého koupil Valdštejn za 20 kop. Chalupa — spíše to byl barák se zahradou a s kouskem pole — byla válkou tak zpuštěna, že byla po smrti Valdštejnově r. 1636 opět prodána vrchností za 12% kopy Mikuláši Válkovi.

A tak tu zbyl z rolnických usedlostí po r. 1629, nehledíme-li k chaloupce Válkově, toliko mlýn č. 10, na němž hospodařil Jakub Tomsa a před ním Jan Tesař. Jen jeho excentrická poloha zachránila jej před zničením.

O něco dříve, t. j. r. 1623, prodal Václav Tuměr (?) mnichům kartouzským svou menší živnost, samotu Sedlišťky, za 75 kop a zakoupil se kdesi na panství velišském.

Bylo tomu tedy loni tři sta roků od doby, kdy se "na poručení J. M. osvíceného knížete a pána, pana Albrechta Václava Eusebiusa, vladaře domu valdštejnského" zavřela, snad naposledy, kniha osudů Zebína jakožto vsi. Ale je možno vskutku říci, že naposledy ? Převrat i tu vykonal svoje dílo. A jestliže nevzkřísil ves Zebín, přispěl k utvoření nové osady, Sedlíštěk.

Události doby valdštejnské i předvaldštejnské, jak se odehrávaly zvláště na Jičínsku, zpracoval beletristicky J. Liška v románě "Máří Rančáková". Čerpal jména vrchnostenských úředníků, zprávy o sousedech v obcích, jak sám na konci poznamenává, ze starých knih gruntovn1ch. střední postavou románu je Maří Rančáková, neteř Jana Prokopa, panského hajného a krčmáře v panské krčmě pod Zebínem. Spisovatel měl tedy příležitost a i povinnost zmíniti se o osudu vsi Zebína. Podle románu měl otec hajného Jana Prokopa, děd Rančákové, kdysi v Zebíně statek někdy Sedláčkův, který prodal r. 1607 Rudolfu Trčkovi za 400 kop. Děti Prokopovy : Jan, Anna, provdaná za HlubučnIka, Mikuláš a Sálka, provdaná za Jana Rambouska, byly prý vyplaceny a dětem Sedláčkovým zajištěn podíl na statku Knižkově v Holíně.

Vskutku však bylo tomu obráceně. Statek prodal Trčkovi nikoli Prokop, nýbrž Sedláček, který hospodařil potom v Holině, a tam byly jmenovaným dětem Jana Prokopova *) (děd Rančákové se jmenoval také Jan), tehdy již nebožtíka, podíly zajištěny. Stalo se tak již před r. 1604, nikoli r. 1607. O dětech Sedláčkových není v gruntovní knize nic. Manžel Annin nejmenoval se Hlubučník, nýbrž Hlubuček.

To vše byly by maličkosti. Vážnější vadu viděl bych v dalším líčení zániku Zebína. Vypravuje se, celkem stručně, že Trčka koupil ještě statek Kučerův a Bartoňův, že Smiřický koupil statek Hla­váčkův a že druhý statek Václava Hlaváčka i ostatní statky, v tom i chalupu po nebožtíkovi Matěji Kuchtovi, koupil Valdštejn. Všechny usedlosti byly prý rozbourány až na poslední chalupu pod hřbitovem. Viděli jsme vpředu, že tomu bylo poněkud jinak. Vdova po Václavu Kučerovi obdržela výměnou usedlost v Holině, Bartoň Ješ (nikoli Bartoň), zakoupil se ve Lhotě a kromě nich Jan Hlaváček vy­stěhoval se ze svého statečku do Březiny.

Celkem nutno říci, že kniha pozemková zpravuje nás o zániku Zebína daleko výmluvněji. Smutný osud osadníků zebínských, zvláště těch posledních, byl tím tragičtější, že spadá do dob hrůz války třicetileté.